Přehled ověřených výroků

Návrh vyhlášky v roce 2025

V současnosti poskytovatelé internetu sbírají data zahrnující informace o IP adresách uživatelů a zaznamenávají pouze to, odkud se k internetu připojovali. Podle návrhu vyhlášky Ministerstva vnitra a Ministerstva průmyslu a obchodu z roku 2025 by se ale ke sbíraným datům přidaly i záznamy o tom, které weby lidé navštěvují. K těmto údajům by měla přístup policie a zpravodajské služby. Podle důvodové zprávy návrh vyhlášky umožní operátorům předávat orgánům veřejné moci pouze relevantní komunikaci, čímž se minimalizuje předávání dat o dalších účastnících (.doc, str. 3).

K návrhu se po jeho zveřejnění zvedla vlna kritiky. Např. prezident Asociace provozovatelů mobilních sítí Jiří Grund kritizoval zásah do soukromí občanů, jelikož by podle něj v případě schválení vyhlášky existovala dohledatelná historie navštívených stránek každého uživatele za posledních šest měsíců. Dle jeho tvrzení by navíc bylo zvýšení objemu ukládaných dat o provozu zákazníků do začátku července, od kdy měla vyhláška platit (.docx, str. 2), technicky nerealizovatelné.

Kritika přišla také z řad politiků, kdy například předseda opozičních Pirátů Zdeněk Hřib návrh označil za „šmírovací“. Proti vyhlášce se postavili i členové vlády – premiér Petr Fiala popřel, že by za jeho vlády bylo něco takového uskutečněno. Ministr vnitra Vít Rakušan avizoval, že navrhovanou změnu nepodpoří, stejně jako ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček.

Dřívější návrh

Už v červnu 2015 Policie uvedla, že navrhla změnu vyhlášky týkající se uchovávání provozních a lokalizačních údajů. Podle jejího tehdejšího vyjádření konkrétně navrhovala, aby poskytovatelé nově uchovávali i cílové IP adresy a čísla portů, protože bez nich dle policie nelze přesně určit, s kým přesně uživatel komunikoval.

Návrh vyhlášky (.docx; .docx) s tímto obsahem nakonec vládě na podzim 2015 předložilo Ministerstvo průmyslu a obchodu. Důvodem podle něj bylo vytvořit policii a dalším orgánům činným v trestním řízení podmínky pro efektivní vyšetřování závažné kriminality páchané pomocí informačních technologií.

K návrhu se tehdy vyjádřil Český telekomunikační úřad (ČTÚ), který v připomínkovém řízení podal 12 připomínek, z čehož 11 označil jako zásadní (.docx). Odvolával se na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie a českého Ústavního soudu a poukazoval na konflikt práva na ochranu soukromí a práva na zajištění bezpečnosti veřejnosti a státu (str. 1). Dále upozorňoval na to, že plánované úpravy „představují plošné monitorování všech aktivit všech uživatelů na internetu, spojené s enormním nárůstem objemu uchovávaných dat“ (str. 2), a podotýkal, že návrh se s tímto dopadem nevypořádává. ČTÚ na vícero místech popsal návrh a jeho odůvodnění jako „zcela nedostatečné“ (str. 1, 3, 4, 5, 6). Tehdejší vláda Bohuslava Sobotky nakonec návrh v roce 2015 nepřijala.

Podle ministra Rakušana za návrhem stál Útvar speciálních činností služby kriminální policie a vyšetřování. Ve veřejně dostupných zdrojích jsme nenašli informace o tom, jaká instituce návrh připravila. S dotazem ohledně zapojení útvaru jsme se tak obrátili na tiskové oddělení policie. Vedoucí odboru komunikace a vnějších vztahů a tiskový mluvčí Policejního prezidia Jozef Bocán přiblížil, že „ve věci legislativních návrhů jedná za Policii České republiky vždy Policejní prezidium České republiky (...), jejíž vypracování Policejní prezidium České republiky iniciovalo s největší pravděpodobností v dubnu 2015.“ Zároveň ovšem uvedl, že související spis byl v roce 2018 skartován a policie tak nemá bližší informace o přesném obsahu jednotlivých dokumentů. Poté dodal, že prezidium, jakožto původce záměru, úpravu vyhlášky podporovalo v roce 2015 a také letos.

Závěr

Policejní prezidium podle jeho mluvčího iniciovalo v roce 2015 vypracování vyhlášky, podle které by poskytovatelé uchovávali cílové IP adresy a čísla portů pro účely monitorování internetové aktivity. Český telekomunikační úřad proti návrhu podal řadu připomínek a s odůvodněním návrhu v mnoha bodech nesouhlasil. Výrok Víta Rakušana tak hodnotíme jako pravdivý.

Ministr vnitra Vít Rakušan v kontextu výroku mluví o návrhu vyhlášky, který měl zavést sběr cílových IP adres uživatelů. Vyhláška by tak policii a zpravodajským službám umožnila sledovat, jaké konkrétní stránky lidé navštěvují. Rakušan upřesňuje, že k IP adresám se policie za určitých okolností může dostat už v současnosti.

Současná úprava

Podle zákona o elektronických komunikacích musí poskytovatelé komunikačních sítí po dobu šesti měsíců uchovávat provozní a lokalizační údaje uživatelů, pomocí nichž lze identifikovat zdroj, adresáta, datum, čas, způsob a dobu trvání komunikace. Poskytovatel však nesmí uchovávat obsah zpráv, ani ho dále předávat třetím stranám. 

Poskytovatelé musí uchovávané údaje na požádání poskytnout orgánům činným v trestním řízení, policii, Bezpečnostní informační službě, Vojenskému zpravodajství nebo České národní bance. Policie má na informace nárok pro účely pátrání po hledané nebo pohřešované osobě, zjištění totožnosti nebo předcházení a odhalování terorismu, a to pouze pro účely zjištění doby a místa pobytu osoby.

Více informací o telekomunikačním provozu může policie získat při vyšetřování trestných činů s horní hranicí odnětí svobody v délce minimálně tří let. V přípravném řízení to může nařídit soudce na návrh státního zástupce, který v přípravném řízení vykonává dozor nad činností policejního orgánu.

Při vyšetřování určitých trestných činů s minimální horní hranicí odnětí svobody na osm let může soudce v přípravném řízení na návrh státního zástupce pověřit policii odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu určité uživatelské adresy či zařízení, a to po dobu až čtyř měsíců. U některých závažnějších činů lze k odposlechu přistoupit i bez soudního příkazu.

Závěr

Policie se může k IP adresám dostat i v současnosti, pokud chce zjistit dobu a místo pobytu hledané či pohřešované osoby. Další informace, které poskytovatelé komunikačních sítí uchovávají, může policie získat pro účely vyšetřování některých trestných činů, pokud to navrhne dozorový státní zástupce. U dalších závažnějších trestných činů může soud dokonce nařídit odposlech. Výrok Víta Rakušana z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Lex Ukrajina VII je novela zákona o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace. Novelu vláda schválila v červnu 2024, jejím hlavním cílem bylo prodloužit dočasnou ochranu ukrajinským uprchlíkům nebo jim umožnit získat zvláštní dlouhodobý pobyt (.pdf, str. 17–⁠⁠⁠⁠⁠⁠19 z 82). Sněmovna novelu schválila v prosinci 2024. Senát k novele nepřijal žádné usnesení kvůli neshodám o zvláštním zápisu ukrajinských dětí do škol, zavedení trestného činu neoprávněné činnosti pro cizí moc a také o zpřísnění podmínek pro ruské žadatele o české občanství. Návrh novely následně putoval k prezidentu Pavlovi, který ji podepsal v únoru 2025.

Zamezení dvojího občanství 

Podle zákona Lex Ukrajina VII je možné udělit občanům Ruské federace české občanství pouze v případě, že předloží důkaz o pozbytí ruského občanství (.pdf, str. 11). Tato povinnost se netýká lidí, kterým byl v Česku udělen azyl. Nevztahuje se ani na osoby, kterým bylo české občanství uděleno za významný přínos České republice v oblasti vědy, vzdělávání, kultury, sportu nebo humanitární činnosti. Dětí, jejichž matka má ruské občanství a otec české občanství, se při udílení českého občanství tato povinnost také netýká, pokud určení otcovství nebylo účelové pro získání českého občanství (.pdf, str. 11). 

Podle Seznam zpráv je vzhledem k válce na Ukrajině a nepříznivým česko-ruským vztahům komplikované vzdát se ruského občanství, jelikož žádost o zrušení občanství musí potvrdit ruská strana. Někteří politici a organizace zamezení dvojího občanství kritizovali jako diskriminační. Proti návrhu vznikla např. iniciativa „Jsme lidé“, která upozorňuje, že pozastavení udělování českého občanství ruským občanům ponechává mnoho lidí v právní nejistotě. Ministr Rakušan obhajoval zamezení dvojího občanství jako nutnost pro omezení vlivu Ruska, jehož prezident se podle ministrových slov snaží využít ruskou komunitu v zahraničí k politickým účelům. Rakušan uvedl, že novela není diskriminační, protože neznemožňuje žádat o české občanství ani nezmění podmínky pro dlouhodobý pobyt.

Závěr

Součástí novely Lex Ukrajina VII, kterou Poslanecká sněmovna schválila v prosinci 2024, je zamezení dvojího občanství u žadatelů s ruským občanstvím. Až na výjimky se žadatelé o české občanství budou muset nejdříve vzdát toho ruského. Výrok Víta Rakušana tak hodnotíme jako pravdivý.

Ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) uvádí, že ruský prezident Vladimir Putin vnímá ruskou diasporu jako nástroj, který lze v době krize využít na území ostatních států. V tomto kontextu Rakušan varuje, že se Rusko může vměšovat do voleb ve státech, kde se ruská komunita nachází. Uvedenými argumenty obhajuje zákon Lex Ukrajina VII – konkrétně omezení dvojího česko-ruského občanství. Podle něj má toto opatření pojistit demokratické prostředí.

Politika Ruska vůči ruské diaspoře

V září 2022 vydal ruský prezident Putin dekret, kterým schválil novou ruskou humanitární koncepci zahraniční politiky. V té je zdůrazněno, že podpora a pomoc ruské diaspory při zachování jejího rodného jazyka a kultury posiluje obraz Ruské federace na mezinárodním poli. Zachování kulturní a civilizační rozmanitosti má být podle dokumentu dosaženo skrze navázání pevných vazeb s krajany v zahraničí.

Vladimir Putin poté v březnu 2023 schválil novou Koncepci zahraniční politiky Ruské federace. V dokumentu se uvádí, že Ruská federace má v úmyslu přistoupit k „přijímání donucovacích prostředků a zvláštních ekonomických opatření vůči cizím státům a jejich aliancím, zahraničním představitelům, organizacím a občanům zapojeným do nepřátelských činů proti ruským občanům a do porušování základních práv a svobod krajanů žijících v zahraničí.“

Vladimir Putin a ruští krajané

Protože se nám nepodařilo dohledat žádný výrok, ze kterého by bylo zřejmé, že ruský prezident Vladimir Putin hodlá využít ruské krajany v době krize, kontaktovali jsme tiskového mluvčího Ministerstva vnitra. Podle něj prezident Putin zdůrazňoval důležitost ruských komunit v několika případech, přičemž v jednom z nich Putin o ruských krajanech v době krizí skutečně mluvil.

Už v listopadu 2015, tedy po ruské anexi Krymu z roku 2014, Putin ve svém projevu na kongresu krajanů uvedl, že podpora ruských krajanů byla v době anexe Krymu „důležitým faktorem konsolidace ruského zahraničí a celého ruského světa“, která podle Putina měla rozhodující roli i při sjednocení ruské společnosti. Ruský prezident tedy o rusky hovořící menšině žijící na Ukrajině skutečně mluvil jako o součásti ruské zahraniční politiky, a to už na počátku vojenského konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou.

Závěr

Vladimir Putin o ruských krajanech žijících v zahraničí hovořil opakovaně. Nejméně v jednom případě, na který nás upozornil tiskový mluvčí Ministerstva vnitra, pak skutečně mluvil o ruské menšině v zahraničí jako o součásti ruské zahraniční politiky v době konfliktu. Putinova slova z listopadu 2015 tak významově odpovídají výroku Víta Rakušana, a proto ho hodnotíme jako pravdivý.

Ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) odpovídal na dotaz, jestli má obavu z vměšování cizích států do voleb. Uvedl příklady hybridních útoků a řekl, že podle něj existuje zájem ovlivňovat politické prostředí pomocí lží nebo dezinformací vnášených do veřejného prostoru. Podle Rakušana by pomohl nový zákon o předvolebních kampaních, který by definoval hrubou urážku a lživé tvrzení. Jako příklad takových vyjádření uvedl slova z kampaně před prezidentskými volbami.

„Nacistické obrazy“

Rakušan zjevně naráží na kampaň před první přímou volbou prezidenta v roce 2013, kdy byl takto osočován Karel Schwarzenberg. Volební tým Miloše Zemana před volbami uvedl, že „v rodovém sídle, kde pobývá jeho manželka Therese, dosud visí obrazy s hákovými kříži a hajlujícími lidmi.“ Ukázalo se však, že hrad Hardegg rodině Schwarzenbergovy manželky, rozené Hardeggové, už skoro tři sta let nepatří. Zeman poté v debatě České televize řekl, že je to výrok jeho volebního týmu, ale jelikož je za něj jako šéf odpovědný, tak se za něj omlouvá. Článek, ve kterém se nepravdivý výrok objevil, ale na Zemanově webu ještě několik dní visel dál.

Benešovy dekrety

Také vyjádření o Benešových dekretech se vázalo k první přímé volbě prezidenta. V televizním duelu s Milošem Zemanem Karel Schwarzenberg uvedl, že Benešovy dekrety přestaly platit po přijetí české ústavy a Listiny základních práv a svobod v roce 1993 (video, čas 1:16:07). Následně dodal, že za to, co se v roce 1945 spáchalo, by se dnes tehdejší Benešova vláda nejspíš ocitla v Haagu (video, čas 1:19:40), čímž narážel na odsun Němců, který probíhal po skončení druhé světové války.

O den později Schwarzenberg své vyjádření o neplatnosti Benešových dekretů upřesnil s tím, že chtěl vyjádřit, že dekrety byly překonány a že jsou právně vyhaslé. Později také zdůraznil, že poválečné uspořádání nezpochybňuje a že nikomu v České republice ztráta majetku nehrozí. Už v roce 2010 Schwarzenberg řekl, že dekrety nelze zrušit. I přesto se Benešovy dekrety staly jedním z témat druhého kola voleb a Schwarzenberg byl obviňován z toho, že je chce zrušit, díky čemuž si Němci budou moci nárokovat zabavený majetek.

Zdeněk Štengl, místopředseda Strany Práv Občanů ZEMANOVCI (SPOZ) na svém facebookovém profilu v roce 2013 napsal, že Schwarzenberg „kandiduje na Hrad, jenom aby zrušil Benešovy dekrety a otevřel cestu sudeťákům k navrácení majetku, který byl naprosto legálně zabaven“ a „chce, abychom byli opět protektorátem Německa“.

Před druhým kolem voleb objednal advokát a bývalý důstojník StB Vladimír Zavadil v Blesku inzerát, který vyzýval voliče k tomu, aby Schwarzenberga nevolili. Text inzerátu obsahoval mimo jiné pasáž, podle které Schwarzenberg „považuje Benešovy dekrety za neplatné a tím připravuje půdu pro vrácení majetku potomkům válečných zločinců“. Zemanův štáb se tehdy od Zavadila distancoval.

Závěr

Během první přímé volby prezidenta volební tým Miloše Zemana nepravdivě obvinil manželku Karla Schwarzenberga z toho, že na hradě, který obývá, visí obrazy s nacistickými symboly. Samotný Schwarzenberg pak čelil obviněním, že chce zrušit Benešovy dekrety, přestože se vyjádřil, že je zrušit nelze. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Tzv. „šmírovací“ vyhláška

Ministerstvo průmyslu a Ministerstvo vnitra v březnu navrhly vyhlášku, která měla zavést změny v současném znění vyhlášky o uchovávání, předávání a likvidaci provozních a lokalizačních údajů. Resorty plánované úpravy odůvodnily technologickým vývojem a záměrem připravit právní úpravu i na nové generace mobilních sítí a jejich způsoby identifikace uživatelů (.doc, str. 3).

Problematická byla část, která měla zavést i sběr cílových IP adres uživatelů. Vyhláška by tak policii a zpravodajským službám umožnila sledovat, jaké konkrétní stránky lidé navštěvují. V současnosti poskytovatelé internetu sbírají pouze IP adresy přidělené zákazníkům, zaznamenávají tedy pouze to, odkud se uživatelé k internetu připojovali. Podle ministerstev by změna napomohla policejnímu vyšetřování a zároveň by lépe ochránila soukromí ostatních uživatelů, protože by se tak minimalizovalo předávání informací od operátorů (.doc, str. 3).

Upravenou vyhlášku, která měla začít platit od července (.docx, str. 2), nicméně kritizovali i někteří vládní politici – např. ministr vnitra Vít Rakušan nebo premiér Petr Fiala uvedli, že takovou změnu nepodpoří. Podle České justice se pasáž o uchovávání navštívených internetových stránek neměla dostat do samotného návrhu, ale mělo jít pouze o předmět k diskuzi vzešlý od Ministerstva vnitra, které se na návrhu vyhlášky podílelo.

O vyhlášce nebyli podle prezidenta Asociace provozovatelů mobilních sítí Jiřího Grunda informováni ani samotní operátoři, kteří by museli informace sbírat. Dle jeho tvrzení by navíc zvýšení objemu ukládaných dat o provozu zákazníků bylo do začátku července technicky nerealizovatelné.

K vyhlášce bylo ke dni zveřejnění námi ověřovaného rozhovoru ukončeno připomínkové řízení, ve kterém samo Ministerstvo vnitra uvedlo, že uchovávání údajů nepovažuje za žádoucí (.docx, str. 1). Od ukončení připomínkového řízení však ve veřejné elektronické knihovně legislativního procesu nebyl zveřejněn žádný další návrh, který by připomínky zapracoval.

Závěr

Vyhláška, kterou navrhlo Ministerstvo průmyslu a obchodu s Ministerstvem vnitra, měla mj. zavést monitorování internetových stránek, které uživatelé navštěvují. K předložené vyhlášce bylo ke dni námi ověřovaného rozhovoru ukončeno připomínkové řízení, ve kterém se i samo Ministerstvo vnitra vyjádřilo, že tato úprava není žádoucí. Aktualizovaný návrh vyhlášky nicméně nebyl k dispozici. Výrok Víta Rakušana tak hodnotíme jako neověřitelný. 

Ministr zahraničí Jan Lipavský v kontextu výroku mluví o telefonátu mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a jeho ruským protějškem Vladimirem Putinem, který se uskutečnil 18. března 2025. Podle Lipavského nešlo o významný posun ve snaze ukončit válku na Ukrajině a dodal, že zatím nedošlo ani k dohodě o přerušení útoků na energetickou infrastrukturu.

Telefonát mezi Trumpem a Putinem

Některé informace o telefonátu se liší –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ například podle americké strany činila délka hovoru hodinu a půl, zatímco podle Ruska trval telefonát více než dvě hodiny. Server iRozhlas.cz uvedl, že hovor skončil po více než dvou a půl hodině. Veřejně dostupné zdroje se ale shodují na tom, že podle informací agentury Reuters a Kremlu souhlasil Putin se zastavením útoků na energetickou infrastrukturu na 30 dnů.

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj ještě 18. března 2025 řekl, že podporuje americký návrh na zastavení útoků na energetickou infrastrukturu. K dohodě přímo mezi Ukrajinou a Ruskem o omezeném příměří v oblasti energetické infrastruktury ale ke dni výroku nedošlo. USA až o týden později s oběma stranami uzavřely dvě samostatné dohody, ve kterých země souhlasily s přerušením vzájemných útoků na energetická zařízení. Podle Kyjeva toto příměří začalo platit právě až 25. března, zatímco podle Kremlu začalo platit už 18. března. Krátce po uzavření dohod ale Rusko zasáhlo energetickou infrastrukturu v Chersonu a dle Zelenského toto příměří porušilo.

Závěr

Vladimir Putin po telefonátu s americkým prezidentem souhlasil s přerušením útoků na energetickou infrastrukturu po dobu 30 dnů a Volodymyr Zelenskyj tento plán podporoval. K 18. březnu 2025, tedy ke dni vyřčení výroku, mezi Ukrajinou a Ruskem nicméně nedošlo k uzavření dohody o neútočení na energetickou infrastrukturu. Výrok ministra zahraničí Jana Lipavského proto hodnotíme jako pravdivý.

Ministr zahraničí Jan Lipavský komentuje březnový telefonát mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a jeho ruským protějškem Vladimirem Putinem. Zmiňuje, že se podle něj nejedná o významný posun směrem k ukončení války na Ukrajině, a dodává, že během hovoru nedošlo ani k dohodě o neútočení na energetiku. Dále podotýká, že v době, kdy se telefonát uskutečnil a kdy proběhla námi ověřovaná debata, Rusko stále útočilo na Ukrajinu, a to včetně zásahů do energetické infrastruktury.

Útoky v den debaty

Server Novinky.cz pár minut před zahájením námi ověřované televizní debaty (video, čas 01:48) s odvoláním na web Ukrajinska pravda napsal, že Ukrajina jen několik hodin po telefonátu mezi Trumpem a Putinem čelila útokům ruských dronů a raket. Také ČTK napsala, že Rusko útočilo na Ukrajinu, a odvolávala se na vyjádření prezidenta Ukrajiny Volodymyra Zelenského. O tomto vyjádření informovala agentura Reuters a ukrajinská zpravodajská agentura RBC-Ukraine, jež citovala zdroj v prezidentské kanceláři.

ČTK po odvysílání debaty článek upravila a přidala do něj vyjádření Volodymyra Zelenského o tom, že tyto noční útoky ničí ukrajinský energetický sektor, infrastrukturu a běžný život Ukrajinců. Generální štáb Ozbrojených sil Ukrajiny navíc denně zveřejňuje informace o útocích, které proběhly předchozí den. Den po debatě štáb uvedl, že Rusko za posledních 24 hodin provedlo několik desítek útoků ze vzduchu.

Útoky v minulosti

Rusko na ukrajinskou energetickou infrastrukturu útočí již od počátku války. Jedny z útoků ruská strana provedla i v nedávné době, konkrétně v prosinci 2024, kdy podle slov ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského podnikla jeden z největších útoků právě na energetickou infrastrukturu. Podle Moskvy šlo o útok na objekty, které jsou klíčové pro podporu zbrojařského průmyslu, a svůj krok označila i za odvetu vůči útoku na vojenské letiště v Taganrogu.

Rusko na ukrajinskou energetiku cílilo také v prvních třech měsících roku 2025. Například v lednu podniklo útok na ukrajinskou energetickou infrastrukturu, který poškodil plynárenská zařízení v Poltavské oblasti. Na začátku března ukrajinská energetická společnost DTEK pro BBC uvedla, že za poslední tři týdny zaznamenala sedm útoků v Oděské oblasti. Den před zmíněným telefonátem vedly útoky v těchto oblastech k výpadkům proudu. Kromě toho Rusko v minulosti opakovaně bombardovalo některá ukrajinská území.

Závěr

Podle dostupných informací docházelo k útokům na ukrajinská území i v době debaty, které se účastnil ministr zahraničí Jan Lipavský. Ukrajina ještě v ten samý večer, kdy se debata uskutečnila, čelila útokům dronů a raket a Volodymyr Zelenskyj řekl, že podobné noční útoky ničí ukrajinský energetický sektor. Výrok Jana Lipavského tak hodnotíme jako pravdivý.

Ministr zahraničí Jan Lipavský komentuje telefonát mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a ruským prezidentem Vladimirem Putinem, který proběhl 18. března 2025. Podle Lipavského hovor nepřinesl žádný významný pokrok v jednání o míru na Ukrajině. Dodává, že dosažení trvalého míru komplikuje postoj Ruska, jelikož neslevilo ze svých požadavků, které dle Lipavského ohrožují existenci ukrajinského státu.

Požadavky Ruska

Rusko zveřejnilo návrh dohody, v níž od Spojených států a NATO požadovalo několik bezpečnostních záruk už v prosinci 2021, tedy ještě před zahájením invaze na Ukrajinu. Šlo mmj. o požadavek, aby Ukrajina nesměla vstoupit do NATO nebo aby bylo omezeno rozmístění vojáků a zbraní ve východní Evropě. Po zahájení invaze na Ukrajinu v únoru 2022 požadoval Vladimir Putin odzbrojení ukrajinské armády, formální uznání ruského nároku na Krym a nezávislost území Doněck a Luhansk. Dalším Putinovým požadavkem byla ochrana ruského jazyka a kultury a „denacifikace“ Ukrajiny. 

Na podzim 2022 Rusko formálně anektovalo Doněckou, Luhanskou, Záporožskou a Chersonskou oblast. Tuto anexi mezinárodní komunita neuznala a např. generální tajemník OSN António Guterres ji označil za porušení mezinárodního práva a Charty Spojených národů. Uznání nároku na tyto oblasti poté Rusko prezentovalo jako další požadavek pro mírová jednání.

V březnu 2025 Rusko předložilo Spojeným státům seznam požadavků pro ukončení války na Ukrajině. Tyto požadavky byly podobné těm, které Rusko zmiňovalo již dříve. Náměstek ruského ministra zahraničí Alexander Gruško zopakoval, že Rusko trvá na garanci ukrajinské neutrality a vyloučení jejího vstupu do NATO. Také uvedl, že Rusko odmítá, aby byly na Ukrajině po ukončení války rozmístěny jakékoliv zahraniční vojenské jednotky.

Ve zmíněném telefonátu s Donaldem Trumpem ruský prezident zdůraznil, že třicetidenní příměří navrhované USA se uskuteční, pouze pokud bude znemožněna mobilizace a přezbrojení ukrajinské armády. K dlouhodobějšímu klidu zbraní by podle Putina bylo nezbytné ukončit zahraniční dodávky vojenské pomoci a přestat Ukrajině poskytovat zpravodajské informace.

Představitelé Ruska se rovněž opakovaně vyjadřovali k požadavku „denacifikace“ Ukrajiny. Např. mluvčí ruského ministerstva zahraničí Marija Zacharovová označila ukrajinský režim za neonacistický v reakci na diplomatickou roztržku mezi prezidenty Zelenským a Trumpem z konce února 2025. Prohlásila, že dosažení demilitarizace a denacifikace Ukrajiny zůstávají „neměnnými cíli Ruska“. V dubnu 2025, tedy až po zveřejnění námi ověřované debaty, se šéf zahraniční zpravodajské služby SVR Sergej Naryškin nechal slyšet, že jedna z podmínek Ruska pro dohodu o příměří je právě „denacifikace“ Ukrajiny.

Závěr 

Rusko od začátku invaze opakuje, že požaduje odzbrojení Ukrajiny, záruku, že nebude přijata do NATO, uznání anektovaných území za součást Ruska a „denacifikaci“ Ukrajiny. Ze svých podmínek neustoupilo a jeho představitelé je nadále opakují. Některé z nich zazněly i v březnu 2025 během telefonického jednání se Spojenými státy o ukončení války. Výrok ministra zahraničí Jana Lipavského proto hodnotíme jako pravdivý.

Ministr zahraničních věcí Jan Lipavský komentuje výsledek březnového telefonátu mezi ruským prezidentem Vladimirem Putinem a jeho americkým protějškem Donaldem Trumpem. Souhlasí s tvrzením moderátorky Jany Peroutkové, že Rusko zdevastovalo většinu ukrajinských elektráren a námořnictva. Případná dohoda o neútočení na ukrajinskou energetiku a námořní příměří je tak podle jeho slov výhodná pouze pro ruskou stranu a dokazuje, že Rusko nehodlá ve vyjednávání o míru dělat ústupky.

Stav ukrajinské energetiky

Vladimir Putin v minulosti tvrdil, že útoky necílí na civilní infrastrukturu, Rusko ale zároveň za legitimní cíl považuje ukrajinskou energetickou infrastrukturu. Kvůli takovým opakovaným útokům ztratila Ukrajina od počátku ruské invaze více než dvě třetiny výrobních kapacit. Už na začátku března 2022 Rusové ostřelovali Záporožskou jadernou elektrárnu a později ji také obsadili. Tuto největší jadernou elektrárnu v Evropě pak Rusové znovu trefili v srpnu 2022 při ostřelování města Enerhodar, na jehož okraji se elektrárna nachází. V září 2022 ruské jednotky ostřelovaly Jihoukrajinskou jadernou elektrárnu v Mykolajivské oblasti, podle ukrajinské energetické společnosti Energoatom však reaktory nebyly poškozeny.

Ukrajinský ministr energetiky Herman Haluščenko na jaře 2023 uvedl, že útoky na město Pavlohrad způsobily škody na energetické infrastruktuře, konkrétně na distribučních sítích. Dle ukrajinské strany Rusové na podzim 2023 útočili i v okolí Chmelnycké jaderné elektrárny, kde výbuch vyrazil okna v areálu elektrárny a způsobil také dočasný výpadek proudu ve stanicích monitorujících radiaci.

Při rozsáhlých útocích koncem března 2024 pak Rusové zaútočili na Zmijivskou tepelnou elektrárnu v Charkovské oblasti. Všechny její jednotky byly zničeny. Při útocích z března 2024 bylo vážně poškozeno celkem pět z šesti elektráren největší ukrajinské soukromé energetické společnosti DTEK. V dubnu 2024 Rusové zcela zničili Trypilskou elektrárnu v Kyjevské oblasti. Ta byla na tomto území po odstávce jaderné elektrárny Černobylu největším fungujícím zařízením na výrobu elektřiny.

Ruské útoky na ukrajinskou energetiku pokračovaly i nadále. V červnu 2024 Rusové vážně poničili dvě tepelné elektrárny i jiné energetické objekty. Další masivní útoky na energetiku Rusko provedlo také v prosinci 2024, kdy podle slov ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského podniklo jeden z největších útoků právě na energetickou infrastrukturu. Podle Moskvy šlo o útok na objekty, které jsou klíčové pro podporu zbrojařského průmyslu, a svůj krok označila i za odvetu vůči útoku na vojenské letiště v Taganrogu, ke kterému Ukrajinci dle ruské strany použili americké balistické střely ATACMS. Rusko na ukrajinskou energetiku cílilo i v prvních třech měsících roku 2025.

Častým terčem ruských útoků na energetiku jsou tedy ukrajinské tepelné elektrárny. Jen do dubna 2024 bylo napadeno celkem 80 % z nich. Např. na podzim 2024 se tak některé regiony potýkaly s přerušením dodávek elektřiny. Rusko jen do února 2025 poškodilo také více než polovinu ukrajinských vodních elektráren a rozvoden. Dle slov ekonomického diplomata české ambasády v Kyjevě Ivana Galata byla před válkou maximální kapacita výroby elektřiny na Ukrajině 55 gigawattů (GW), v červenci 2024 pak klesla pod 20 GW. Přesná čísla však nejsou známa.

Závěr

Rusko dlouhodobě útočí na ukrajinskou energetickou infrastrukturu. Od počátku konfliktu do dubna 2024 Rusové napadli celkem 80 % ukrajinských tepelných elektráren. Mezi zničenými elektrárnami byla např. Zmijivská v Charkovské oblasti a Trypilská v Kyjevské oblasti. Rusko poškodilo také asi polovinu ukrajinských vodních elektráren a rozvoden. Podle slov ekonomického diplomata z české ambasády v Kyjevě Ivana Galata se maximální kapacita výroby elektřiny na Ukrajině snížila z 55 GW před válkou na 20 GW v červenci 2024. Výrok Jana Lipavského tak hodnotíme jako pravdivý.